Jedná se o umělecký fotografický směr, který vznikl na konci 19. století a dosáhl vrcholu popularity v první polovině 20. století. Tento směr se vyznačoval důrazem na estetickou a uměleckou stránku fotografie, spíše než na dokumentární a technické aspekty. Představitelé piktorialismu se snažili dosáhnout efektu, který by více připomínal malbu nebo grafiku než tradiční fotografii.
Základními rysy piktorialismu byly:
- Měkký zaostřený obraz: Piktorialisté často používali speciální techniky a optické pomůcky k dosažení měkkého, neostřeného efektu, který byl podobný malbě.
- Manipulace s tónováním: Piktorialisté experimentovali s různými způsoby tónování fotografií, aby dosáhli specifických atmosférických efektů.
- Použití alternativních procesů: Piktorialisté často pracovali s alternativními procesy, jako byla gumotisk, bromolejotisk a platinotisk, což přidávalo jejich fotografiím umělecký charakter.
- Důraz na kompozici a námět: Piktorialisté dbali na pečlivou kompozici a výběr námětu, aby dosáhli emotivního a uměleckého dojmu.
- Odmítnutí ostrého kontrastu: Piktorialisté se často vyhýbali výraznému kontrastu mezi světly a stíny, což přispívalo k měkčímu a snovému dojmu na fotografiích.
Tento směr vznikl jako reakce na rostoucí popularitu technické a dokumentární fotografie, a piktorialisté chtěli zdůraznit, že fotografie může být uměním a vyjádřit osobní tvůrčí výraz. I když piktorialismus ztratil svou dominanci v průběhu 20. století, jeho vliv na vývoj fotografie a uměleckého vyjádření je stále patrný.